Na Puničku jsem čekala hooodně moc dlouho, probrečela jsem hodně nocí tím, jak je to nefér, že někdo si řekne, že chce koně a hned ho má a já, i když jsem si na svého vysněného koníka našetřila sama, nemůžu ho mít...Ale nakonec to klaplo:)Takže...potom jsem začali hledat koníka a když jsme se na nějakého jeli podívat, bud se mi nelíbil, nebo za tu cenu nebyl....Pak jsem se dozvěděla o Puničce, o malé plnokrevné plňasce, která se nehodí do dostihu pro svou výšku :o) Takže jsme se tam jeli s mamkou podívat a ze začátku se mi Punička vůbec nelíbila, ale pak ,když ji vyvedli z boxu ven, vypadala hned jinak :o)
Dva dny poté už stála Punička na ranči, ze začátku jsme si vůbec nerozuměly, proto jsem přemejšlela o nějakém PNH kurzu...během prvního měsíce prázdnin jsme se s Puničkou trochu skámošily a úplně jsem na ni změnila názor...Punička mě začala respektovat a tak se to mezi námi dost zlepšilo :o) No a pak jsem odjela na PNH kurz a jen jsem přijela bylo to lepší a lepší :o) Ted už s ní můžu jet jen na provaze kolem krku ven na louky a vůbec se nemusim bát....Je to moje zlatíčko!!!